Příprava na US Masters je po hurikánu jak jinak než hektická. Ale hezky popořádku. Nejprve jsme si vychutnaly koblihy, které jsme po tříkolovém turnaji dvojic vyhrály nad Milanem a Honzou o krásných a přesvědčivých třináct ran. „O pouhopouhýýýýýýýýýýých třináct ran jsme vám to nechali,“ bránila by se zajisté mužská část naší výpravy, kdyby měla příležitost psát tyto řádky.
Veškerý ostatní čas jsme pak společně věnovali tréninkovým okruhům a dolaďování jednotlivých systémů. Radost byla při tom například sledovat Hanse Olofssona, vítěze z let 2005 a 2006, který o dva roky později ukončil kariéru, aby se letos zčista jasna v Myrtle Beach opět objevil. Je to prostě živoucí legenda a borec s úderem k pohledání. Ale určitě nepřijel s přílišnými ambicemi, protože se na hřišti více méně baví a čas věnuje hlavně své devítiměsíční dceři.
My můžeme být se svými výsledky spokojeny tak napůl.
Libuše hraje (snad jí to vydrží i do turnaje) nad očekávání dobře, když se na ní projevuje dobrá práce Milana, Olivia by naopak potřebovala o nějakou tu desetinku úderu v průměru ještě ze scóre sundat (snad jí to potká v turnaji), aby mohla znovu pomýšlet na mety nejvyšší.