Ve středu proběhla v areálu Adventure golfu v Horním Bezděkově beseda se šestnáctiletou hráčkou rakovnického Putt-golf clubu STARLIFE Olivií Prokopovou, jež před deseti dny přepsala dějiny tohoto sportu, který své více než padesátileté kořeny zapustil v baště tohoto sportu – Spojených státech amerických, kde dokázala jako první žena historie, první člověk ze starého kontinentu a zároveň první teeneager zvítězit na druhém nejvýznačnějším Major turnaji sezóny – US Open – nejen v kategorii žen a týmů, ale i v neprestižnější kategorii profesionálů bez rozdílu pohlaví.
Jako první do Horního Bezděkova dorazil místostarosta královského města Rakovník Jan Švácha, jenž Olivii Prokopvé předal obrovskou kytici a oficiální poděkování do starosty Zdeňka Nejdla za příkladnou reprezentaci. „Jsem rádi, že Olivia startuje právě za rakovnický oddíl, protože dělá výbornou reklamu městu po celém světě.“
Na dotaz novinářů, jak Olivii město podporuje, odvětil. „Formou grantů podporujeme její klub již několik dlouhých let. Myslím, že se jedná o částku v rozpětí čtyřicet až šedesát tisíc ročně.“
Společně se Šváchou předstoupila před Olivii i Jitka Vlčková, majitelka areálu a ředitelka letošního Czech Masters. „Jsme hrdí na fakt, že se nejlepší světová hráčka Adventure golfu připravuje pro tuto minigolfovou disciplínu právě u nás. I my ti děkujeme za dobrou reprezentaci.“
Po krátkém neformálním posezení s oběma gratulanty už došlo na dotazy novinářů.
– Krátce po posledním úderu jste pronesla větu, že jste třináct let každý den tvrdě pracovala, abyste jednou porazila ty absolutně nejlepší hráče Adventure golfu na světě a že jste nyní moc a moc šťastná. To u veřejnosti vyvolalo rozporuplné otázky a názory.
„Já jsem skutečně s minigolfem začala ve třech letech. Na hřiště jsem chodila prakticky denně. I doma jsem měla hned několik trenažérů, na kterých jsem trávila několik hodin denně.“
– Jste nyní tedy skutečně šťastná?
„Hlavně moc unavená. Celý ten měsíc byl hodně moc náročný na fyzičku i psychiku. Česku jsme necelý týden a ještě jsem se ani pořádně nevyspala. Měli jsme několik obchodních závazků a také jsem celé tři dny trávila na hokejbalovém play off, ve kterém s kladenským Alpiqem startuje můj bratr. Ještě nás čeká jeden víkend.“
– Pak si tedy dopřejete dovolenou.
„To ne. Nyní ještě spolupracuji na dostavbě Crazy-golfového areálu v Berouně, který budu otevírat příští pátek, pak budu u dokončení areálu na Putting-golf v Úžicích a mezi tím je červen plný i jiných akcí. Vše se zastaví až počátkem července – to si dám týden pohov a hned pak se vrhnu do přípravy na podzimní část sezóny, která bude velice náročná.“
– Co vás bude v té době čekat?
„Tady v Bezděkově Czech Masters, poté v USA National Championship a hlavně US Masters, odkud letíme na mistrovství světa v Crazy golfu.“
– O ambicích je asi zbytečné hovořit, že?
„Nerada bych cokoliv říkala předem. Každý nyní ode mne čeká jen vítězství, ale ono to tak jednoduché není. Udělám pro to ale maximum.“
– Vraťme se ale do Bransonu v Missouri na US Open. Jak vám bylo, když jste ztratila výrazné vedení a musela jste se do hry vracet až v posledních deseti jamkách, před kterými jste prohrávala o čtyři rány?
„Ty pocity se nedají popsat. Jde o obrovský psychický tlak ze všech stran. Na hřišti jsme zůstali už jen tři… A když vidíte, že ze hry už je například trojnásobný vítěz tohoto turnaje, nebo trojnásobný vítěz US Masters, je to sice příjemné, ale o to více zavazující. Navíc na stáhnutí náskoku nebylo moc času… Věděla jsem, co všechno je v sázce, a srdce jsem měla až v krku. Naštěstí je v tomto poslední flajtu už na všechno hodně času, nikdo nikam nepospíchá a příprava na úder trvá i pět minut… Konkrétní pocity ale popsat nelze.“
– A po poslední ráně?
„Dohrávala jsem z dvaceti centimetrů do jamky, přesto jsem mířila více než minutu. Můj tým říkal, že to bylo snad dvě hodiny. Co se ale dělo bezprostředně poté, jakoby z mé paměti vymizelo. Vím, že mi každý gratuloval, celý můj čtyřčlenný tým brečel… Ale to vše jsou jen útržky. „Procitla“ jsem prakticky až poté, co mi přišel pogratulovat Brad Lebo, který skončil o jednu ránu druhý a který mne vyzval, abychom šli do club-house podepsat score-karty. Vše mi možná došlo až v okamžiku, kdy za mnou do club-house došel můj realizační tým…“
– Dovolte na závěr poslední otázku. Hrnou se vám nyní reklamní nabídky?
„Prozatím nehrnou, ale vůbec bych se nezlobila, protože rozpočet je hodně napnutý a není ještě naplněný. Měla jsem ale jednu krátkou, o to více zajímavou schůzku s majitelkou společnosti Marive, která šije oblečení pro sportovce.“