Před nastávající sezonou jsem si domluvila schůzku s naší stříbrnou sportovkyní okresu a čtyřnásobnou mistryní světa Olívií Prokopovou (* 9. dubna 1995), hráčkou rakovnického Putt-golf clubu STARLIFE. O tom, jak se osvědčila její nová aréna, a o tom, co chystá, jsme si příjemně popovídaly v OLIVIA ARÉNĚ.
Je to teprve pár měsíců, co jste otevřeli tvé nové tréninkové centrum v Rakovníku – Olivia Arenu, můžeš mi říct, jak funguje?
Arénu využívám k tréninkům. Je to vlastně první zima, která nám umožňuje trénovat takhle v teple. Toho se musí využít a z toho pak budeme žít celý rok. Arénu využívají také mí sparing-partneři, kteří se připravují letos na US Open, Turnaj Mistrů a British open.
Co tréninky? Zatrénovala sis s někým známým?
S Robertem Změlíkem, který otevíral arénu. Jinak tady byli golfisti prakticky z celé republiky. Chtěli mě pokořit, ale nepovedlo se jim to (usmála se). Chystá se sem Roman Šebrle a pravděpodobně i plavkyně Iveta Hlaváčová. My spolu s Ivetou a Romanem tvoříme totiž jeden tým, který je finančně podporován právě Robertem Změlíkem a podle jeho společnosti se teď od nového roku jmenujeme Putt golf club STARLIFE.
Trénuješ jen v Rakovníku, nebo i někde jinde?
Zatím trénuji jenom tady. Na konci března jsem byla navíc devět dnů v Británii. Od května budeme každý den jezdit do Horního Bezděkova u Kladna, kde manželé Vlčkovi 16. a 17. otevírají nové hřiště. Příchozím s mými sparing-partnery a Robertem Změlíkem ukážeme pár exhibičních úderů a představíme veřejnosti Adventure golf jako takový.
Jak ses vlastně pod Roberta Změlíka dostala?
On mě sledoval prakticky pět let. A v listopadu se rozhodl, že mě začne podporovat. Takže díky němu je letošní sezona zabezpečená.
Co všechno tě letos čeká? A jaké jsou tvé cíle?
Všechno letos směřujeme k jednomu vrcholu a tím je Turnaj Mistrů. Já a celý můj tým si klademe za cíl vyhrát Turnaj Mistrů v kategorii žen. Opravdu bych po těch několika stříbrech ráda brala zlato. A pak skončit do desítky v kategorii Open. Mimo jiné mě čeká China open, kde budu jako jediný nečínský sportovec, kterého pozvali. Číňané si usmysleli, že mě tam dostanou, tak mě tam dostali. Nabídli totiž perfektní podmínky, takže tam odletíme. Pak mě čeká US Open v Chicagu. V létě možná, to se ještě rozhodneme, Mistrovství republiky na evropských površích. A pak možná Mistrovství Evropy, ale to také není jisté z časových důvodů, právě proto, že všechno směřujeme k Turnaji Mistrů. To by bylo v srpnu. A v září už zase jedeme. Začíná obrovská šňůra, budeme přes dva měsíce pryč. Do Británie na British Open, odtud do USA na Turnaj Mistrů a z USA na Mistrovství světa zase do Británie.
No musím říct, že toho máš opravdu hodně. Jak velký je tým okolo tebe? Funguje jen na turnajích nebo i mimo?
Mám tři sparingpartnery – Aleše Vlka, Petra Feixe a Václava Leitnera – pro Turnaj mistrů a Tomáše Feixe a Milana Sýkoru pro British Open. Plus trenéra Marka Špidru. Každý den se tady kolem mě někdo točí. Celý den bušíme objem úderů. Je to dřina od rána do večera. Mám také úplně všemožnou péči od své fyzioterapeutky Lucky Kovářové, pak mám kondičního trenéra Tomáše Knébla, s kterým tady v aréně jednou týdně cvičíme a chodíme běhat na sokolovnu. Jednou týdně jsem v Milleniu s Ivou Raisovou. A také nesmím zapomenout na svou kuchařku Táňu Krepsovou. Každopádně všem lidem v týmu děkuju a doufám, že konečně bude letos ta zlatá třešnička na Turnaji Mistrů.
Říkáš, že běháš a cvičíš. Jak hodně je ve tvém sportu důležitá fyzička?
Moc. Řeknu ti třeba o Turnaji Mistrů – o největším turnaji, jaký je. Přijedeš někam, kde jsi měsíc, a z toho každý den tak patnáct hodin na nohou. Nesedneš si. Ono se může zdát, že člověk nic nedělá, ale hřiště na americký minigolf je velké asi jako fotbalové hřiště a ty v tom obrovské vedru – třeba v Arizoně při padesáti stupních- stále chodíš dokola. Obejdeš to dvacetkrát až třicetkrát denně, takže fyzička je opravdu hodně důležitá.
A s ní je spojená i správná životospráva. Jak moc ji musíš dodržovat?
Dodržuju tu nejpřísnější životosprávu, co všichni vrcholoví sportovci. Všechno je striktně na profesionální bázi a všechno se kontroluje a hlídá. Pitný režim – kolik a čeho přesně smím vypít, doplňky stravy a tak dále.
Takže rozpočet je asi závratný, co?
V životosprávě nám velmi pomáhají doplňky stravy od společnosti STARLIFE. Celkem můj rozpočet dělá hodně přes milion.
Jak všichni jistě vědí, pořádáš pravidelně různé dobročinné akce. Plánujete i letos nějaké akce pro dětské domovy?
Dělali jsme letos už jednu akci pro Ráček a samozřejmě i letos bude akce zase ve Strašecí. To bývá velké, tam se většinou sjíždí několik dětských domovů ze Středočeského kraje. Letos to spadá na 21.6. Už je to domluvené. Město nám vyjde vstříc, půjčí nám zadarmo hřiště na celý den. Tohle už bereme jako morální povinnost. I když to ani povinnost není, my to děláme rádi. Líbí se nám to. Tvrdím, že lidé, kteří mají talent a nadání a živí se sportem, by to měli zase nějakým způsobem vracet.
Tak to je hezké. Teď trošku z jiného doušku. Jak to máš se školou? Dá se při takovém vytížení škola vůbec zvládat?
Musí. Jsem už v osmé třídě a pořád se pokračuje v uvolňování. Hlavně díky vedení a učitelům na 2. ZŠ, kteří mi vycházejí vstříc, se to dá zvládnout. A letos to bude teprve šílené. Přibrali jsme několik turnajů. Díky patří také mé spolužačce Markétě, která mi půjčuje své sešity, doučuje mě a připravuje na testy. Musím přiznat, že na turnaje nikdy nic nevezeme. Ani papír, ani tužku. Není vůbec čas.
Kamila Hejdová, Rakovnický deník