Šestnáctiletá hráčka rakovnického Putt-golf clubu STARLIFE Olivia Prokopová nakonec na vytoužené vítězství v kategorie profesionálů na letošním US Masters v Adventure golfu, které hostila dvě hřiště v jihokarolínském Myrtle Beach, nedosáhla a opět po roce se musela v proudu slz smířit s druhou příčkou.
Aleš Vlk utěšuje Olivii Prokopovou
„Olivia je stejně absolutně nejlepší světový hráč současnosti. Já měl pouze štěstí,“ poklonil se famóznímu výkonu české reprezentantky Jay Klapper, jenž nakonec nad Prokopovou vyhrál v rozstřelu na třetí jamce, a dodal: „Projít celé dvanáctikolové Masters s jediným bogey (v tom případě tři údery na jamku – pozn. autorka), to se tady ještě nikdy za patnáct let nevidělo.“
Prokopová zahrála první ze dvou finálových okruhů pět ran pod par a o kousek unikla svým bezprostředním pronásledovatelům, když Reeves zahrál o dvě rány hůře, Lockner o jednu a Lebo dokonce o čtyři. Z klidné šesté pozice se ale devíti ranami pod par přiblížil na odstup tří ran právě Klapper, které mu televizní štáby a desítky diváků nevěnovaly dosud takovou pozornost. „Ten ruch kolem našich dvou flajtů mi ale nevadil. Škoda, že tam nepadlo aspoň jedno eso navíc…,“ glosuje Prokopová.
V posledním dvanáctém okruhu šel Klapper šest jamek před Prokopovou a svými ranami dával tušit, že to s vítězným tažením myslí vážně. Nakonec zahrál deset ran pod par a Prokopová tak musela zahrát ze svých zbývajících šesti jamek alespoň čtyři esa, aby mohla pomýšlet na srovnání stavu. „Nakonec se mi to povedlo, když poslední eso jsem dala na poslední jamce. Škoda rány čtyři jamky před koncem, jež se mi zastavila na hraně… Celkově jsem zahrála sedm ran pod par.“
Rozstřel nakonec vyzněl lépe pro Američana. „Jay byl v ten moment ve větším laufu, než jsem byla já. On totiž před tím jen mohl, já musela…,“ hledala marně slova v nezadržitelném přívalu slz Olivia, kterou tou dobou objímal a utěšoval každý, kdo měl na hřišti ruce a nohy.
Po dvaceti minutách konečně svolila k interwiev pro televizní štáby. „V první řadě gratuluji Jayovi k vítězství. Čekal na něj snad ještě déle než já… Děkuji fanouškům, kteří mne sem přiletěli podpořit, i všem doma, kteří mne zahrnovali desítkami povzbudivých e-mailů a SMS. Nesmím zapomenout na svůj podpůrný tým v čele s mojí rodinou, koučem Alešem Vlkem a sparing-partnerkou Veronikou Vlčkovou. Samozřejmě, že jsem zklamaná a pravděpodobně jsem zklamala i mnoho dalších lidí, ale dostala jsem z Česka už před dvěma dny zprávy, že společnosti pana Volčíka a pana Turoně pomohou společně se stávajícími sponzory velmi a velmi výrazně k tomu, abych se příští rok mohla pokusit o vítězství znovu. Táta už má díky tomu vypracován i nový tréninkový plán, tak doufám, že budu ještě silnější…“
Druhá z českých profesionálek – Veronika Vlčková, jež také startovala za rakovnický PGC STARLIFE, skončila na čtyřicáté první příčce a na bronzovém stupínku v kategorii žen, když na stříbrnou Barbaru Mingo ztratila pouze tři rány, na vítěznou Prokopovou ran šedesát šest. “ Já nejsem spokojená, já jsem doslova nadšená…, a to úplně ze všeho. Tak skvělou partu, jakou jsem našla v Olivia Teamu, jsem absolutně vůbec nečekala. Ráda bych všem členům – nikoho nevyjímaje – tímto vzkázala: „Díky za všechno, co jste mi ukázali, jste skvělí lidé, výtečná parta… Úplně jste mi otevřeli oči o tomto sportu. Děkuji Olivii za úžasný zážitek a za veškeré umění, které mi na hřišti ukázala.“
Po několikakilometrové procházce byl nakonec spokojen i osobní kouč Olivie Aleš Vlk: „Olivia udělala pro výsledek maximum. Odvedla dobrou práci, nic neošidila. Je to velká hráčka, které nelze za celý turnaj vytknout jedinou chybičku. Loni jsem byl ze stříbra sice více nadšený, ale nakonec vím, že mám stejně dlouhodobě nejlepší hráčku světa a že i tento výsledek docením. Moc jí za všechno děkuji.“
Jak už bylo naznačeno, dostane se Olivii určité podpory. Přímo do dějiště jí to přiletěl sdělit majitel společnosti JM20 Jiří Volčík. „Pro mě je Olivia jednoznačně vítěz. Rádi jí se svým společníkem prostřednictvím našich společností poskytneme podporu. Ona má užasnou perspektivu a hlavně srdíčko, a když vidím talent, tak se nikdy podpoře nebráním. Bez podpory talentu není nikdy nic. Jsem rád, že jsem měl šanci vše vidět na vlastní oči. Hřiště jsou nádherná, diametrálně odlišná od těch v Česku, hra je napínavá a umění hráčů absolutně vrcholné. Nesmím zapomenout ani na Veroniku, která byla úžasná a jíž gratuluji ke třetí příčce.“