Již v loňském roce se dočkala velké pocty rakovnická golfistka Putt-golf clubu JM20 Olivia Prokopová, která se objevila v širší nominaci na uvedení do adventure-golfové Síně slávy – Hall of Fame US ProMiniGolf Association.
V říjnu roku 2016 se ale slavnostního aktu nedočkala, ale pro rok 2017 se objevila v nominaci opět, a znovu jako vůbec první žena historie a dokonce jako první „NEameričan“.
Dosud se v užších nominacích objevovali a také byli posléze do HOF uvedeni jen američtí hráči a funkcionáři ve věku 52 – 80 let.
Ve středu 14. června se v podvečerních hodinách Olivia Prokopová dozvěděla zajímavou zprávu. „Spojila se se mnou Danielle Lewis ze sekretariátu US PMGA a něco málo mi naznačila. O dvě hodiny později už byla tato zpráva na internetu a není ji potřeba tajit. Nakonec budeme letos do Hall of Fame US ProMiniGolf Association uvedeni letos během US Masters čtyři: prezident a zakladatel USPMGA Robert Detwiler, čtyřnásobný vítěz US Masters Danny Mc Caslin, Američanka Astra Miglane Stanwyck a já,“ říká dvaadvacetiletá Olivia.
Krátce po oficiálním zveřejnění byly sociální sítě plné blahopřejných vzkazů. „To byla smrť. Prozatím se nenašel nikdo, kdo by mi to nepřál! Dokonce někteří příznivci v USA začali vyhledávat, zda byl někdy nějaký sportovec uveden do některé Síně slávy v tak mladém věku. Negativní reakci jsem nezaznamenala ani jednu.“
Netřeba zdůrazňovat, že si česká reprezentantka, která Adventure golfu zasvětila celý dosavadní život, této pocty nesmírně váží. „
„Jsem za tuto poctu moc ráda a na uvedení natěšená. Proběhne v rámci slavnostního závěrečného ceremoniálu na říjnovém US Masters. Je to báječný pocit, když vím že stanu bok po boku takových velikánů, kterými byli a jsou například Bobby Ward, Lee Stoddard, Peter Gilchrist, Vance Randall, Ron Blum či George Mc Leod, kteří hráli již desítky let před tím, než jsem se vůbec narodila. A byť jsem před několika lety v obrovské nadsázce prohlásila, že bych snad takovou poctu ani nechtěla, tak jsem samozřejmě názor změnila. Tenkrát jsem to řekla jenom pro to, že při slavnostním uvedení každý vede dojemnou, emotivní a nejméně patnáctiminutovou děkovnou řeč – a ještě v angličtině. S angličtinou by problém nebyl, ale nevím, co budu tak dlouho říkat.“